June 22, 2004

Padělky mě těší

Týden

Zahraniční značky si již v Česku nedovolí prodávat podřadnou módu

Zahraniční značky si již v Česku nedovolí prodávat podřadnou módu

Do českých obchodů s módou konečně vtrhla konkurence. Rozšířila se nabídka oděvů a ceny přestaly růst. Přesto se podle Petra Hendrycha, zakladatele značky Pietro Filipi, Češi raději věnují chatám a autům. Expanduje proto na Východ.

Loni jste na růst firmy získal přes šedesát milionů od soukromého fondu rizikového kapitálu, který spravuje Genesis Capital. Jak se vám daří expandovat?

Expanzi jsme rozdělili do dvou směrů. První je rozvoj tuzemského trhu: počet vlastních obchodů stoupl ze čtyř na jedenadvacet. Druhou prioritou jsou exportní aktivity. Otevřeli jsme obchody v Rusku, Jekatěrinburgu a Novosibirsku, od ledna začínáme v Moskvě a v Petrohradě. Už máme partnera, hledáme vhodné prodejní místo. Nově jsme na Ukrajině, v Litvě, Lotyšsku a v Bulharsku.

Už vracíte peníze fondu Genesis?

Ne. Nejsme domluveni na výplatě žádných dividend. Fond získal šestapadesátiprocentní podíl ve firmě výměnou za 63 milionů korun a svou investici plánuje zhodnotit jeho prodejem.

Musíte být na Východě levnější než na českém trhu?

Spíše naopak. Značkové oblečení je tam přibližně o deset procent dražší než u nás. Jsou tam vyšší dovozní cla a málo vhodných prodejních ploch, ty jsou tím pádem drahé. Nájmy v ruských obchodních centrech jsou oproti Česku přibližně pětinásobné(v Praze se platí 400 až 600 eur za metr čtvereční ročně, pozn. red.).

Jak u nás vypadají jednání s pronajímateli prodejních ploch? Platí každá značka jiné nájemné, nebo jsou smlouvy podobné?

V Česku je to již hodně standardizované, nadnárodní developeři nejsou zvyklí na nějaké zásadní výjimky. Všechny smlouvy jsou stejně tvrdé. Obchodník se musí zavázat i k desetiletému nájmu. A pokud chce odejít předčasně, čeká ho vysoká pokuta.

Jak si stojí jednotlivá pražská obchodní centra? Hluboko pod očekáváním se prý drží centrum Eden.

Máme tam také prodejnu. Očekávali jsme v něm trochu lepší složení nájemníků, tedy více obchodníků s módou, kteří mohou dohromady lépe přitáhnout zákazníky. Slibovali nám více naší přímé konkurence a lepší obsazenost. Každé obchodní centrum má ale svůj záběh, někdy trvá jeho rozvinutí více než rok. Zatím je předčasné dělat o Edenu závěry, ale k top projektům asi patřit nebude.

Co obří nákupní centrum Chodov?

Velikostí je trochu nečitelný, lidé se v něm ztrácejí. To ale může být i dobře, protože je donutí se vrátit. Prodáváme tam téměř stejně dobře jako na Smíchově, určitě je to jeden z dobrých projektů.

Stále prodáváte také v Kotvě.

To je kapitola sama pro sebe. Tržby tam máme dobré, ale Kotva již nesplňuje podmínky moderní prodejní vize. Nerozvíjí se, často se mění obsazení obchodníků a svou kdysi výjimečnou pozici ztratila. Uvidíme, jak bude vypadat její další vývoj.

V Česku se chystá několik outletů. Budete se levného prodeje účastnit?

Zřejmě ano. Právě se rozhodujeme, do kterých vstoupíme.

Jaké jsou v outletech reálné slevy? Jejich developeři hovoří až o sedmdesáti procentech.

Předpokládám, že kolem třiceti až padesáti procent, měly by tam být k dostání starší kolekce. Abychom mohli prodávat se sedmdesátiprocentní slevou, museli by nám dát nulový nájem a platit prodavače.

Některé vaše zákaznice si stěžují na postupné zdražování. Začal jste značku profilovat mezi luxusnější zboží?

Nezdražili jsme. Většinu produkce prodáváme stále ve stejných cenových hladinách. Pouze si občas dovolíme přijít s luxusnějším výrobkem. Nerad hovořím o ceně bez dalších aspektů. Nelze ji vztahovat pouze k samotnému produktu, ale také k poskytovanému servisu, imagi a celkové atmosféře prodeje.

Jenže to vypadá, že ceny značkového zboží v tuzemsku klesají. Dříve se podstatně více vyplácelo nakupovat na Západě.

To ale neznamená, že se v tuzemsku výrazně zlevňuje. Spíše je to dáno nesrovnatelně větší nabídkou prodejních ploch, taky sem vstoupilo mnoho nových zahraničních značek. Vzrostla nabídka a tím se zlepšilo povědomí zákazníků o tom, kde se pohybují ceny. Zároveň přestali mít potřebu jezdit za širším výběrem za hranice.

Takže dříve několik málo značek hřešilo na nevědomost Čechů, avšak konkurence je donutila zlevnit?

A které značky podle vás zlevnily? Nevidím nikoho, kdo by šel podstatně s cenou dolů. Cenová hladina stagnuje, spíše rostou reálné příjmy lidí. Vzniká tak pocit levnějších nákupů. Z naší konkurence jsem zaznamenal pouze zlevnění Nextu, což se odrazilo na kvalitě.

Jako jedna z mála tuzemských značek máte vlastní vývoj. Kde lovíte designéry?

Dnes jsou to Češi, dříve jsme měli i několik lidí ze zahraničí. Příliš nelovíme, šéfdesignér u nás pracuje již dlouho. Designéři dokonale znají naše profilování, historii a cílového zákazníka. Udržují kontinuitu značky.

Kolik vás ročně stojí šestihlavé designérské oddělení? Máte spočítaný jeho přínos pro značku?

Nikdy jsem to takhle nepočítal. Firma je od počátku postavená na vlastním vývoji a designu, nechtěli jsme vykrádat cizí nápady.

Jak vzniká nová kolekce?

Začíná se na ní pracovat minimálně rok před uvedením. Módní návrháři a designéři připraví koncepci jednotlivých částí kolekce, inspirují se ze všech dostupných zdrojů a z vlastního pohledu na nové trendy. Následují kontrakty látek. Nakupujeme na veletrzích v Paříži, Miláně a v Mnichově. Z nakoupených materiálů šijeme pilotní vzorky, které se „žírují“ - zkoušejí a připomínkují - teprve potom se zadávají do výroby.

Kde si necháváte šít? V Polsku? V Číně? Nebo se něco dělá také u nás?

Ve mzdě pro nás pracují výrobci v tuzemsku, na Slovensku, v Polsku i v Číně. Země a producenty si vybíráme podle kvality, které dosahují u jednotlivých výrobků. U nás dělají textilky velmi dobře konfekci, tedy obleky, kostýmy, šaty nebo košile. Do jednotlivých továren vždy dodáváme střihy a vlastní materiály.

Kde nakupujete látky?

Francie, Itálie, Německo, Španělsko a Portugalsko. Tam se nakupují dražší materiály, které se zpracovávají v kvalitnějších výrobách: u nás, na Slovensku nebo v Polsku. Pro asijské producenty vybíráme látky tamní provenience.

Už jste objevili padělky vaší značky?

Ano, na Slovensku. Musím říct, že mě to hodně potěšilo. (smích) Vždy jsem si říkal, že dostat značku do pozice, kdy se budou dělat její padělky, je velký úspěch.

Jak se liší české spotřebitelské chování v oblasti módy od jiných národů?

Je ovlivněno dvěma aspekty. Prvním je migrace, vzájemné přejímání a ovlivňování. Lidé cestují, trendy se rychle šíří a značky startují nové kolekce téměř zároveň na všech trzích. U mladé a částečně střední generace je již styl oblékání a spotřebitelské chování prakticky totožné s tím v západní Evropě. Druhým důležitým faktorem je rostoucí konkurence na tuzemském trhu. Dříve u nás zahraniční značky předváděly takový napůl outlet - starší kolekce, horší kvalitu. Dnes si to již nedovolí.

Podle vás kladou Češi stejný důraz na dobré oblečení jako třeba Italové nebo Poláci?

Je pravda, že máme trochu jiný žebříček hodnot, oblečení nefiguruje na tak vysokých místech. Chata a auto mají většinou přednost.

Vaše první dva pokusy o módní značku zkrachovaly. Co jste udělal špatně?

Nenazval bych to krachem, ale prostým vývojem. Žádné dluhy po mně nezbyly, jen jsem se přeorientoval z čistě obchodní firmy na tvůrce. Začínal jsem prodejem dovezené módy v garáži, jezdily ke mně nakupovat majitelky butiků. První kapitál jsem získal z importu čajů z Německa.

Je pravda, že vydělat první milion je nejtěžší?

Mám pocit, že je to čím dál těžší.